Diváci si toho mnohdy ani nevšimnou, ale z v zákulisí to během hry občas dočista vře. A po děkovačce se ze šatny ozývá takový řehot, že se musí zavírat dveře. Za těch víc než 15 let už se v Divadýlku na dlani traduje taková spousta historek, že by vydaly na knihu, vedle které by Bible vypadala jako rodokaps. Rozhodli jsme se s vámi, našimi věrnými diváky, proto o některé z nich podělit.
Hrát na prázdném jevišti a bez rekvizit má dvě velké výhody. Režisér vypadá jako intelektuál, protože (jak říkají lektoři) věří v diváka a jeho fantazii, a rekvizitář si mne ruce, že si může jít zakouřit. Jenže v repríze PÍT ČI NEPÍT, o které bude dnes řeč, se hrálo se skutečnými rekvizitami a bohužel ne za všechny zodpovídal Honza Jíše. To by byly na svém místě.
Ve hře se spolu na jevišti setká Sternborg (Petr Matoušek) a Osmioký (Jirka Filip). První má druhému předat na papírku rozkaz k zavraždění prince Fortimbrase (Radek Kotlaba). Jenže Petr mohl kapsu svého koženého kabátu prohledávat, jak chtěl. Papírek, jenž měl už několik repríz za sebou, byl pryč. V kapse ale nahmatal něco jiného - zlomvazku, kterou dostal před premiérou.
„Sáhnu do kapsy, papír nikde. Jen v rohu náprsní kapsičky se krčila zlomvazka - figurka prasátka. Vyndal jsem ji a na natažené dlani ji předal Jirkovi se slovy: Toto je prasátko smrti, zab ho,“ (myšleno Fortimbrase) vzpomíná Petr. Zatímco Jirkův mozek zpracovával naprosto nečekaná data, Petr s koutky ztuhlými úsměvem zmizel ze scény, aby se vrátil až na závěrečnou děkovačku. Ten, který vypustil vražedné prasátko, se dusící smíchem uklidil do zákulisí.
Jirka vzal prasátko naprosto pohotově do hry, situaci ustál, a když se polekaně na předmět podíval a konstatoval: „Cože? Prasátko smrti?“ diváci vybuchli. Prasátko bylo na scéně ještě chvíli, zahrát si s ním měla i Blanka Kollinová jako Dagny Borg.
„Bohužel se to týkalo i mě. Mám na zemi najít papírek s rozsudkem smrti, jenže na zemi leželo jen prasátko. Naštěstí jsem slyšela, co si kluci na scéně říkají, a tak mi prasátko povědělo zprávu do ucha a já místo toho, abych rozkaz přepsala, jsem mu pošeptala nové rozkazy.“
Tentokrát to herci ustáli takřka s kamennou tváří. Jenže prasátko smrti úřadovalo ještě jednou. A brzy!
„Další představení jsem si dal pozor a papír si nachystal. Jenže pak jsem ho opět zapomněl a prasátko se vrátilo. Od té doby je pořád v kostýmu. Pro jistotu, i když
si papír připravuju a nezapomínám,“ uzavírá Petr.
|
divadylko-nadlani.cz