|
|
|
|
konverzační komedie
premiéra: 19. 5. 2005
derniéra: 12. 4. 2007
délka představení: 60 minut |
|
 Stručně |
Dospělí, zvířata a děti jsou tři základní témata britského humoristy H. H. Monroa, píšícího pod pseudonymem Saki. Svými satirickými, fantaskními i mysteriózními příběhy, v nichž se střídá duchaplný salónní humor podle vzoru Oscara Wildea s prvky recese a černé grotesky, se stal jedním z předních průkopníků moderní britské humoristické povídky. Jeho povídky však svou hlubší podstatou zasahují daleko za rámec zábavné četby. Povídky Byzantská omeleta a Otevřené dveře pocházejí z povídkového cyklu Bestie a nadbestie (Beast and SuperBeasts) vydané Sakim v roce 1914. Třetí povídka Sedm konviček vyšla až po Sakiho smrti v roce 1919 ve sbírce Hračky míru (The Toys of Peace).
Byzantská omeleta
Sofie byla přesvědčením socialistka a sňatkem Chattel-Monkheimová. Příslušník této rodiny, za kterého se provdala, byl bohatý i podle měřítek, jimiž měřili bohatství jeho příbuzní. Sofie však měla pokrokové názory na rozdávání peněz a na salónních shromážděních výmluvně útočila na hříchy kapitalismu. Na štěstí pro sebe však ona měla i ty peníze ...
Otevřené dveře
Saki po svém vážném zranění pobýval nějaký čas na anglickém venkově. Stejně tak jeho hrdina Frampton Nuttel v povídce Otevřené dveře zavítal na doporučení svého lékaře na venkov, aby se podrobil nervové kůře ...
Sedm konviček
Před dávnými časy se Wilfrid Pigeoncote proslavil při Marlboroughových vojenských taženích a celá rodina si od té doby zvláště potrpěla na křestním jménu Wilfrid. Četní Wilfridové v rodině se proto navzájem rozlišovali hlavně podle jména svých sídel, povolání, titulů nebo přezdívek. Jeden Wilfrid Pigeoncote znenadání zdědil velké jmění po svém strýci, siru Wilfridu Pigeoncotovi, když jiný bratranec, major Wilfrid Pigeoncot, podlehl následkům svého zranění při hraní póla...
Hector Hugh Monro (1870 - 1916)
Saki se narodil v Barmě, kde své dětství protrpěl pod despotickým poručnictvím dvou staropanenských tet. Později s otcem policejním důstojníkem procestoval značnou část Evropy - včetně krátkého pobytu v Praze. Po vzoru svého otce pracoval Saki jako policejní úředník, než po vážném onemocnění odjel do Anglie. Rekonvalescence si vyžádala několikaletý pobyt na venkově. Potom k údivu své rodiny zakotvil v Londýně jako spisovatel. Jeho tvůrčí dráha, která se slibně rozvíjela, byla přervána tragickým koncem. Zemřel jako dobrovolník v zákopu první světové války ve Francii. |
|
| Osoby a obsazení |
| Sophie Chattel-Monkheimová |
Barbora Bartošová
Kateřina Luňáková
|
| Catherine Malsomová |
Jitka Urbanová
|
| Richardsonová, kadeřnice |
Simona Matoušková
|
| Johnson, majordomus |
Jaroslav Beran
|
| Frampton Nuttel |
Jeník Hejdrych
|
| Věruška, neteř paní Sappletonové |
Kateřina Luňáková
|
| Paní Sappletonová |
Vendula Durdisová
Jitka Urbanová
|
| Petr Pigeoncote |
Petr Matoušek
|
| Emma Pigeoncotová, Petrova manželka |
Simona Matoušková
|
| Willfried Pigeoncote, zvaný atašé, bratranec |
Libor Ševců
Jeník Hejdrych
|
|
| Tvůrci |
| režie |
Libor Ševců
|
| dramatizace |
Libor Ševců
Radek Kotlaba
Petr Matoušek
|
| světla a zvuk |
Radek Kotlaba
|
| kostýmy |
Taťána Víšková
|
| scéna |
Libor Ševců
|
|
|
|
|
