Matěj Poctivý, fantastická lidová veselohra od dramatika Arnošta Dvořáka a filosofa Ladislava Klímy, byla dne 22. 2. 1922 uvedena na scénu Stavovského divadla v Praze. Režie se ujal Vojta Novák, scénické výpravy Jiří Kroha. Ve stejném roce, kdy se odehrála premiéra, vyšlo drama knižně u B. Kočího v Praze. Na knižním vydání se opět podílel i Kroha, vytvořil jeho obálku.
Dějová linie hry není příliš složitá: Matěj ukradne státní poklad a získá lásku krásné Hedony. Na vývoj hlavního hrdiny mají vliv dvě nadpřirozené bytosti – Čert a Světluška. Důležitým inspiračním zdrojem veselohry byly lidové pohádky a jejich symbolismus. V konečném vyznění jsou tyto báchorky spíše parodovány než brány vážně. Za dějiště hry autoři označili každou nehloupou hlavu v době, kdy „se začne usmívat nad tím božím světem...“ Matěje vyzve krásná, démonická Hedona k loupeži státní kasy. Ač jí zcela uchvácen, ve jménu své poctivosti odmítá. K činu je zlákán až Čertem, který Matěje přesvědčil, že ukradením pokladu získá sílu a moc nad světem. Jinou možnost, jak svět dobýt, mu nabízí Světluška. Rozhodne se tedy vyzkoušet obě metody, Čertovu i Světluščinu. V průběhu hry Matěj velmi snadno uplatí státní kapacity, církevní hodnostáře, tisk a zmanipuluje národ. Lid, který v jeden okamžik stojí za Matějem, se vzápětí postaví proti němu, aby posléze opět změnil své stanovisko. Matěj se jen směje a na všechny vesele dělá dlouhý nos. V závěru satiry ho král jmenuje generálním správcem státního jmění.
Jak se stává v našem divadle tradicí, s výchozím textem, podle kterého jsme připravovali naše nové představení, se během zkoušek událo mnohé a samotní autoři by ho asi nepoznali. Proto jsme se rozhodli uvádět ho pod novým názvem jako svou původní hru na motivy Matěje Poctivého. Pro vás diváky může být zajímavé srovnání původního děje výchozího textu s naším zpracováním. Doufáme, že se budete bavit stejně dobře jako my během zkoušení, nebo dokonce lépe. |
Stručně
