Nejsme tady sami

1. 4. 2008 | Petr Matoušek

Honza Raclavský a Pavel Handlík na loňském Open air festivalu.

Když saloon, tak v modrém aneb někdo to má rád bluegrass. Tak by se v podtitulu mohl jmenovat rozhovor s dvojicí sympatických chlapíků - Pavlem Handlíkem a Honzou Raclavským. Oba totiž pořádají již druhý rok v Divadýlku SALOON V MODRÉM.

Honzu jsem zaznamenal někdy na konci 90. let, kdy měl agenturu Chleba. Tebe Pavle až s Barbecue - kde vy jste se potkali a co vás svedlo dohromady?
Pavel: Honza pozval moji skupinu Barbecue na jím pořádanou akci – koncert boleslavských bluegrassových kapel - v Pavilonu DDM v Mladé Boleslavi. Bylo to tuším v roce 2001. Já jsem v té době též organizoval občasné bluegrassové koncerty své kapely v KS Svět. A tehdy po krátké debatě jsme se domluvili, že ideální bude spojit naše pořadatelské snažení ve společný projekt, a tak záhy vznikl Saloon v modrém.
Honza: ... a z nadšení a chuti o ještě větší zviditelnění bluegrassové muziky u nás v regionu, se z nich za šest let staly velmi dobře fungující a stabilní klubové večery s výborným ohlasem a návštěvností. A zde bych chtěl poděkovat i divákům za stálou přízeň, myslím, že je naprosto skvělé, že na
jakoukoli bluegrassovou kapelu je schopno přijít 80 – 100 diváků!

Jaký je rozdíl mezi bluegrass a country?
(odpovídají duo) Oba tyto žánry vycházejí z americké lidové hudby, jejíž základy tvoří irská lidová muzika s příměsí černošského blues a jazzu. Bluegrass je specifický tím, že je to povětšinou ryze akustická muzika, která má ustálené nástrojové obsazení – pětistrunné banjo, kytara, mandolína, basa, housle a občas též dobro (rezofonická kytara). Naproti tomu pro klasickou či současnou moderní country jsou typické bicí či elektrická kytara nebo steelkytara. Bluegrass jako hudební styl je velmi mladý, vznikl ve 40. letech minulého století a jeho vznik je pevně spjat se jménem Bill Monroe. Bill Monroe jako první sestavil kapelu, která měla klasické bluegrassové obsazení (uvedeno výše) a shodou okolností jí dal jméno Bluegrass Boys. V tehdejších rádiích (v té době jediném hudebním mediu) se vžilo, že kdo hraje styl hudby, podobný stylu Bluegrass Boys Bila Monroea, hraje vlastně bluegrass music. Díky výraznému a nezaměnitelnému zvuku jediné kapely byl tak pojmenován celý nový hudební styl. Podtrženo a sečteno bluegrass je vlastně jednou z mnoha odnoží country music.

Co vás na téhle muzice tak přitahuje?
Pavel: Bluegrass je poměrně náročný jak instrumentálně, tak vokálně. Muzikanti tak získávají skvělý a univerzální základ pro jakoukoli jinou hudbu. Zároveň k této muzice nepotřebujete nic kromě nástrojů, tudíž hrát se dá jak v koncertním sále, tak na mýtině uprostřed lesa.
Honza: Je prostě krásná. Přímočará, vzdušná, krásná.

Které nástroje ovládáte?
Pavel: Především kytaru, částečně pak mandolínu a basu.
Honza: Kontrabas a kytaru.

Dohromady děláte „modré večery“, přesto hrajete každý v jiné kapele, napadlo vás dát to dohromady - tedy muzikantsky?
Pavel: Dohromady si většinou zahrajeme na jam sessionu, který je nedílnou součástí každého Saloonu.
Honza: Ne, to ne. Hrajeme sice stejný žánr, ale každý jsme nastavený trochu jinak. O to jsou krásnější a zajímavější jam sessiony.

Co na vaše muzicírování říkají doma?
Pavel: Ano, zde je na místě velké poděkování našim rodinám, které musí občas zatnout zuby, když se toho hraní nahromadí více než je zdrávo, a pak se marně hledá prostor třeba pro obyčejný rodinný víkend.
Honza: Jo jo, Pavel to vystihl úplně přesně. Díky moc za tak skvělý ženský, který máme doma. Bez nich by to prostě nešlo.

Co čeká diváky a posluchače vašich večerů v nejbližší době?
(oba) Jedeme dál v dobře zaběhnutých kolejích: tj. od října do dubna každý druhý čtvrtek v měsíci klubový večer na sále Divadýlka. Poté letos jedna mimořádnost, a to večer regionálních a spřátelených kapel 7. 5. 2008. Novou sezonu zahájíme opět Open air festivalem, který se letos uskuteční 16. srpna a krom přehlídky skvělých kapel nám opět přibude další boleslavská bluegrassová osobnost do Síně slávy.

Co vás naposledy rozesmálo? A neříkejte, že tříčárkované bé.
Pavel: To se nedá publikovat.
Honza: Letos na horách v Harrachově, párek stokilovejch nahatejch Němců právě vyběhnuvších ze sauny na sníh a mávajících na nás se slovy „Guten Abend“.

Máte jiné koníčky kromě muziky?
Pavel: Rodina.
Honza: Rodina, dýmka a v neposlední řadě tramping.

Cítíte se v Divadýlku jako doma?
Pavel: Divadýlko je skvělé místo pro Saloony v modrém. Kombinace možností hrát venku i vevnitř v rámci jednoho areálu je přímo ideální. Navíc přidá-li se skvělý steak - bar v režii Divadýlka, nemá to chybu… Ano cítíme se tu jako doma.
Honza: Aby to bylo opravdu jako doma, tak už jenom gauč. Jinak Novanta je to, co jsme léta hledali a „snad“ našli. A zlepšit? Tu cihlu pod dřevěným schodem vlevo nevyhazovat, pak máme nakřivo reprobedny.

Děkuji za rozhovor.

Další články autora:

05.12.2023 VSTUPENKY JAKO DÁREK

25.11.2022 Vstupenky jako dárek

06.09.2019 Přihláška do dětského studia

26.08.2019 Recenze na Vávru

15.04.2019 Divadýlko jede do Volyně

18.03.2019 Divadýlko doporučeno na celostátní přehlídku

18.03.2019 Vávra míří do Rakovníka

03.01.2019 Jak jsme vítali Masaryka aneb Po 100 letech

05.11.2018 Premiéra Mušketýrů

08.07.2018 Všíchni jsme herci... ve Volyni uspěli

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz