Divadýlko na dlaniDivadýlko na dlani
O nás
Novinky
Program
Repertoir
Soubor
Studio
Fotoalbum
Videoalbum
Kudy k nám
Partneři
Kontakty
Blog
Divadelní nepravidelný občasník
Facebook
Krajská přehlídka Popelka na dlani
Prodej vstupenek online
novinky

Vávru jsem potřeboval obhájit

 26. 8. 2019 |  Redaktor festivalového zpravodaje
Foto
Rozhovor s režisérem, autorem textu a představitelem Vávry Petrem Matouškem.

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé v životě setkal s Maryšou?
To si asi nevzpomenu. Bude to pěkná řádka let. Stoprocentně jsem jako dítě viděl nějakou televizní inscenaci, nebo v divadle, nevím. Ale vím, kdy jsem se setkal s Maryšou a uzrálo ve mně rozhodnutí, že chci napsat Vávru a obhájit ho. To bylo v KOPRu (Kurz praktické režie pod vedením Milana Schejbala a Kateřiny Fixové – pozn. redakce) v Děčíně, kdy jsme probírali dramaturgii. První hra, kterou jsme se zabývali, byla právě Maryša. Dostali jsme za úkol rozebrat a obhájit jednu z hlavních postav. Má skupina si vybrala Vávru, a skutečně to ve mně zanechalo hluboký zážitek. Říkali jsme si, že nikde v té hře není explicitně ukázané, že Vávra na Maryšu vztáhne ruku. Ano, zbije Rozáru, ale proč? Protože pustila Francka zadem a lhala. Říkal jsem si, že by to chtělo napsat Vávrovu obhajobu, obranu. A jak už se to stává, nebo alespoň mně se to stává, začala mi dramatická látka žít vlastním životem. Výsledek nevypadá tak, jak jsem ho původně zamýšlel. Prapůvodně jsem to chtěl udělat jen z původní hry, jen pomocí škrtů – extrahovat linku Vávry, akcentovat ji, a tím ho očistit. Ale začala se mi tam objevovat postava Bučkové – vždyť chlap nebude sám, a najednou se to začalo celé nabalovat. A protože Horáková s Turkem, předobrazy Vávry a Maryši, spolu žili ještě dlouhá léta a měli spolu celkem sedm dětí, položil jsem si otázku, co ty Mrštíky k tomu sa-kra vedlo... Vzhledem k tomu, že Vilém byl trochu labilní a Alois byl kousek odtamtud, tak jsem si trochu zafabuloval na dané téma.

Kolik času jste věnoval pří-pravě pro napsání hry?
Nejdřív jsem si Maryšu třikrát přečetl a pak jsem sledoval některé linky, čímž se mi potvrzoval můj původní dojem a otvírala cesta k jinému uchopení. Tu hru jsem napsal zhruba v rozmezí půl roku.

V anotaci zmiňujete, že pokládáte otázky. „Byl Vávra skutečně lunt? Byla Maryša obětí mužského chtíče?“ Jaké jsou potom ty nejdůležitější odpovědi, ke kterým jste se dostali?
Hlavní je téma: proti pomluvě není obrany. A i když to není úplně to hlavní téma, tak v současné době na nás hodně působí falešné zprávy, které se nezakládají na pravdě, ale jen na zlobě a snaze někomu ublížit. Toho jsme denně svědky na Facebooku, a nejen tam, bohužel. Druhá odpověď, kterou se snažíme říct, je, že Vávra není zlý člověk. Je k tomu všemu dovedený okolnostmi. Vždyť i v originále říká Maryše, že by chtěl, aby bylo všechno v pořádku, snaží se situaci zlepšit...

To je ten slavný Vávrův monolog, kdy už popíjí kávu a zároveň se ukazuje jako člověk a nikoli tyran.
Ano. My jsme viděli v Příbrami Maryšu v režii Milana Schejbala, kde hrál Vávru Tomáš Töpfer. (Pozn. -mat-: Patrně jsem to špatně řekl při rozhovru. Pan Tomáš Töpefer hraje v příbramské inscenaci Lízala. Vávru hraje Vladimír Senič. Tímto se všem zmiňovaným omlouvám). Tam se Vávra blížil mojí představě daleko víc než ve všem, co jsem viděl předtím. Nebyl to tyran na první dobrou, ale hájil si svoje.

Jde o autorský text, do jaké míry se zapojují při tvorbě herci?
Jsem rád, když to tak je. Samozřejmě na to nejsou všichni nastavení. Ale jsem rád, když s něčím herci přijdou sami, improvizují, hrají si. Já už pak říkám, jestli to necháme, nebo ne. Absolutní bezbřehost je naprd. Toho jsme si už užili. /smích/

Obhajoba postavy, kterou má divák neodmyslitelně za-fi xovánu jako negativní, je zajímavým dramaturgickým počinem. Hodláte v podobném duchu pokračovat?
Zrovna teď jsme začali zkoušet Čechovova Racka, ale u nás se bude jmenovat (f)Racek. Zaměříme se na postavu Trepleva. Proškrtal jsem to a snažím se nevpisovat. Chceme to udělat tak, jak původně zamýšlel autor, který údajně psal Racka jako vaudeville, tedy komedii. I když vyznění nejveselejší není. Pokusíme se to stihnout na Rakovník, ale kdo ví... Třeba si na tom rozbijeme držku...

Odkaz na původní článek Zpravodaje Jiráskova Hronova_díl třetí str. 18. a 19.
Další články autora:
žádný další článek nebyl nalezen
zpět
  
Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz

© Divadýlko na dlani 1998 - 2024 | Webmaster