Vlastně to celé byla náhoda

8. 7. 2018 | Martin Rumler (Zpravodaj Divadelního Pikniku Volyně 2018)

Rozhovor s režisérem a hercem Petrem Matouškem.

Jak vznikala vaše hra, kde jsi román Herci objevil?
Celé to byla vlastně náhoda. Koupil jsem si ho asi před šesti lety, zaujal mě námětem a hned jsem přemýšlel, jak na něj. Nevím, jestli se to povedlo. A baví mě alternativní historie, zajímá mě, co by se stalo, kdyby...

Čím tě uchvacuje alternativní historie?
Historie je tak spletitá, že nabízí tyhle zajímavé úvahy. Je to směs událostí, rozhodnutí, často neovlivnitelných. Ale má mezníky, kde se to mohlo zvrhnout. Co by se stalo, kdyby Přemysl Otakar II. nezemřel na Moravském poli? Co kdybychom se v roce 1938 bránili? Fascinující. Je to v podstatě sci-fi a já mám sci-fi hrozně rád.

Věkově jste dobu hnusných 50. let, o které hrajete, nemohli zažít. A první část je historicky věrná. Nechali jste se jako soubor nějak poučit? Udělali jste si třeba přednášku o poválečné historii Československa?
To jsme nedělali, ale mnoho lidí, kteří v tom hrají, se o historii zajímá. Představitel Václava Sládka Radek Kotlaba je historik a dějepisář. A ačkoli do toho teď nechci tahat politiku, tak jsme hodně divadlo s pravicovějším nazíráním, takže v tomhle máme jasno.

Takže nemáš v souboru komunistu, který by odmítl v něčem takovém hrát?
To nemám.

Skoro každému režisérovi letos pokládám otázku, na kterou mi sami nahrávají. Obsadil ses i do hlavní role...
...já bych nevydržel, kdybych v tom nehrál.

Jasně, tomu rozumím, ale nechybí pak tvoje oči z hlediště, navíc, když hraješ tak výraznou a velkou postavu?
Chybí, vím to. Ale říkám si, že když jsem na jevišti já, tak někdo pod jevištěm je a případně mi řekne, hele, to je blbý. Pro mě je daleko větší oběť zůstat dole a neobjevit se na jevišti. Ale nevím, jak to vnímají diváci. Obětuju určitou část režie. Možná, že scény, ve kterých jsem, jsou nejméně dodělané. To je možné, i když mi ostatní řeknou, pozor, tady je to moc dlouhý, krátký a podobně.

V posledním roce se Divadýlko na dlani profiluje jako divadlo historie. Nastudovali jste legionářský Zborov a Všichni jsme herci aneb Co by kdyby. Kam směřujete teď, jaké máte plány?
Asi před dvěma týdny jsme měli premiéru muzikálu Mušketýři, která má podtitul Co už Dumas nenapsal. Vystupují v něm i postavy Valdštejna nebo Cyrana z Bergeracu. Je to také takové hraní na to, co by kdyby.

Podle tvých vousů asi hraješ Valdštejna?
Ne, ne, Cyrana.

A další plány?
Teď mám v pácu, a už jsem skoro definitivně rozhodnutý, že budeme dělat Maryšu. Ale ne klasickou, ale bude se to jmenovat Vávra. K tomu se váže příběh z Kurzu praktické režie, kde jsme Maryšu četli a dostali jsme za úkol obhájit nějakou postavu. My s klukama jsme si vybrali Vávru. Myslím si, že Vávra nemusel být ten, který první ženu utrápil k smrti. Třeba ho semlelo soukolí, které roztočili zlí jazykové. Na nikom nenechají nit suchou. A navíc ta Maryša může být hodně velká manipulativní sviňa. Teď o tom hodně přemýšlím. A další věcí by byla hra o regionálních volbách, která vychází z amerického prostředí, ale my bychom si ji dost upravili. Bylo by to aktuální vzhledem ke komunálním volbám u nás. To bychom chtěli mít hotové na jaře. A už dlouhá léta pasu s Radkem Kotlabou, který je naším nepsaným dramaturgem, po nějaké hře ze židovského prostředí, o tom etniku, o nahlížení toho etnika na okolí, protože mě to moc fascinuje. Samozřejmě se vnucuje Tovje a podobné věci, ale to už je moc profláklé. Koukali jsme i na Ephraima Kishona, uvidím, ale tímhle směrem směřuju.

Další články autora:

žádný další článek nebyl nalezen

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz