Začínala jako řepa, pak hrála křoví a nakonec se vypracovala na přední herečku Divadýlka. Jaké inscenace má ráda? Pomáhají jí zkušenosti z jeviště v zaměstnání? Má některou hru na starost jako inspicient?
V předchozím článku píšeme o nehodě Kláry Pabištové a o tom, jak jsi za ni na poslední chvíli zaskakovala hned ve dvou rolích. Máš ráda podobně spontánní akce? O tom, že budu hrát, jsem se dozvěděla asi ve dvě hodiny. Cestou do Prahy. Květka mi napsala zprávu, ať jí zavolám. To mi přišlo trochu divné, na večerní hraní jsme byli domluvení. Řekla mi, že budu asi hrát. A pak mi řekla, že budu hrát určitě. Jenže já Klářiny výstupy vůbec neznám. Tou dobou odcházím do šatny. Nakonec to ale snad dopadlo dobře.
A obecně? Vítáš improvizaci? No jasně, v Divadýlku si jí užívám dost. Musím říct, že jsem si pořádně zdokonalila krátkodobou paměť a teď to využívám v práci. Za večer se naučím docela dost textu, ráno ho vystřihnu a v poledne už je pryč.
Ve Škodě Auto pracuješ s lidmi. Pomáhají ti v tom nějak zkušenosti z jeviště? Nejsem určitě před lidmi tak nervózní. Kolegyně mi to závidí. A každou chvíli mě vyberou, abych něco prezentovala. Sice neumím moc mluvit spatra, ale vždycky mám alespoň jistotu, že si zapamatuju to, co potřebuju a nebudu si vymýšlet.
S divadlem ses setkala až v Divadýlku? Do dramaťáku jsem začala chodit někdy v osmé třídě. Ale moje úplně první role byla už ve školce, v pohádce O veliké řepě, kde jsem hrála řepu. Nic jsem neříkala, asi jsem se tehdy s textem ještě neosvědčila. Měla jsem ale krásnou zelenou sukýnku, kterou mi ostatní holky záviděly. V tom dramaťáku jsem pak už hrála hlavní roli v Lakomé Barce. A po základce následovalo Divadlo Poezie Jarky Jenčíkové, kde jsem hrála takové to křoví, a pak jsem s Petrem Matouškem a dalšími přešla do Divadýlka na dlani. To už je ale strašně dávno.
Čím jsi začínala? Horrorem.
Teď z trochu jiného soudku. Jaký je tvůj názor na čínské divadlo? Prosím? Ano, sice jsem v Číně dvakrát byla, ale ani jednou v divadle, a o čínském divadle tak vůbec nic nevím.
Pověz mi, s kým ze souboru v poslední době nejradši hraješ? Pořád s Jeníkem. Hrajeme spolu docela často. Dost často se nám totiž stává, že hrajeme manželské páry. Myslím, že máme dost podobný humor a oba jsme takoví záškodníci. Každou chvíli si na kolegy, respektive na režiséra Petra Matouška, něco připravíme a on je moc rád. Já ale vůbec ráda trávím čas v divadle. Vždycky se tady výborně pobavím. Možná i proto, že se tady schází spousta různých lidí, se kterými bych se jinak asi nesetkala.
Máš nějakou divadelní historku, kterou s oblibou vyprávíš kamarádům? Nic konkrétního mě teď nenapadá, ale každou chvíli to bude něco ve smyslu: přijíždím pozdě na zkoušku, zjišťuju, že nemám kostým, někdo z rodiny mi ho veze. To se stává pořád. A já pak vbíhám na jeviště jako princezna Koloběžka. Nejlepší jsou ale ty příhody, kdy se něco pokazí, ale víme to jenom my.
Co je z aktuálních her tvoje srdcovka? Osm žen, to je moc pěkné představení, ve kterém se s děvčaty vyřádíme. Ráda mám Candida, to je zase něco úplně jiného. Trochu jiné divadlo, než děláme běžně. Anebo Svobodnej národ, to je velká hra. Tam se zase sejdeme skoro všichni a na zkouškách se všichni potkáme a navzájem se užijeme.
Chybí ti v Divadýlku něco? Chtěla by sis například zahrát ve velkých kulisách a s velkou výpravou? Určitě by to bylo zajímavé, ale nic takového bych nechtěla.
Proč? Protože chodím pozdě a většinou nemám čas. Cokoliv, co by mě stálo před představením víc času, by mohlo znamenat závažný problém.
Tak mě napadá, máš některé představení na starosti jako inspicient? Ne?
Pak je možná na čase, aby ti nějaké přidělili. Děkuji ti za rozhovor. Jdu to navrhnout.
|