Štědrovečerní zkušenost

12. 5. 2014 | Jaromír Hruška (Divadelní Piknik Volyně)

Recenze naší inscenace Dlouhý Štědrý večer ze zpravodaje národní přehlídky Divadelní Piknik Volyně.

Divadelní inscenace hry „DLOUHÝ ŠTĚDRÝ VEČER" Thorntona Wildera v podání DIVADÝLKA NA DLANI z Mladé Boleslavi je jasným důkazem toho, že tento text vyžaduje pro sdělení jeho obsahu konkrétní a vědomé scénování. K němu naštěstí, především díky dramaturgicko-režijnímu uchopení Kateřiny Fixové, skutečně došlo. Což by samo osobě nic neznamenalo, pokud by taková koncepce a scénický systém nebyl důsledně a přesně naplňován herci souboru. Když už hovoříme o souboru mladoboleslavského Divadýlka, jsem naprosto přesvědčen, že nový režijní přístup souboru prospěl, neboť důsledně vyžadoval maximální přesnost a kázeň. Vytrhl tak „Divadýlko" ze série antiiluzivních inscenací, které mnohdy vykazovaly známky neukotvenosti, formálního a částečně i tematického chaosu. Wilderem záměrně budovaný systém, který je ve výsledku poměrně skeptickým obrazem světa, který sice poukazuje na stále se rodící nový život, ale zároveň jasně anoncující jeho pomíjivost a všudypřítomnou číhající smrt, se zrcadlí na půdorysu plynoucího času konkrétní rodiny.

Sociální a rodinné vazby otupuje plynoucí čas, který fatálně a neúprosně odměřuje všem postavám délku jejich fyzického bytí se všemi starostmi i radostmi tohoto světa. Autorem metaforicky zvolená „poslední" štědrovečerní večeře, předepsaná scénografie i posloupnost umírání postav či jejich opouštění rodného hnízda (domu), způsobuje až příliš metronomický temporytmus inscenace, který posiluje její formální stránku. Obsahově by stálo za to se více zabývat konkrétními rodinnými vztahy, atmosférami jednotlivých situací, které by pomohly „polidštit" tento velmi přesně pojmenovaný princip fungování této rodiny, ale i fungování tohoto světa. Používání „rodinného" a vánočního sentimentu autorem, které má za cíl v závěru poukázat naopak na velký resentiment a jistou marnost a zbytečnost koloběhu života by uneslo od inscenátorů více „živých" situací, které by fungovaly v kontrapunktu s tématem smrti.

Scénograficky, ale především i kostýmově efektně uchopená výtvarná složka in¬scenace funguje znamenitě. Vyvstává zde pouze otázka oněch „pozůstalých" dám¬ských šatů či pánských obleků, která na horizontu postupně vytvářejí pomyslnou galerii předků, ke které se však žijící postavy příběhu nikterak nevztahují. Také výraznější oddělení mužského a ženského světa a jejich rozdílného vnímání trad¬ic, smrti či věcí přízemně pozemských, by zjevně vedlo k většímu proměňování atmosfér, a tím i k erozi onoho, chvílemi ubíjejícího metronomického tempa. Nutno však poznamenat, že jde inscenaci poučenou, výrazovými prostředky dobře dramaturgicko-režijně uchopenou a herecky maximálně herecky naplněnou. A za to patří mladoboleslavským v čele s hostující Kateřinou Fixovou velký dík. To jakou cestou se soubor vydá, je čistě jeho věc. Prošel a zažil však prostřednictvím Wilderova textu zajímavou zkušeností a my jako diváci s nimi.

Přepis recenze ze zpravodaje Divadelního Pikniku Volyně z 11.5.2014 (originál ke stažení zde: http://www.amaterskascena.cz/up/soubory/zpravodaj-c-4-1405111202-423.pdf)

Další články autora:

žádný další článek nebyl nalezen

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz