Ve středu 27. listopadu jsme v rámci zájezdového představení poprvé zavítali do neratovického Divadla Lípa. Přivezli jsme jim detektivku 8 žen a podle reakcí to vypadalo, že se snad i plnému sálu a dokonce i přístavkům líbila.
Trochu jsme měli obavy z jeviště, přesněji řečeno, jak se popasujeme s jeho velmi skromnými rozměry. Ten sál měl opravdu výšku jen 2 metry, žádné tahy a minimální technické vybavení. Ale, tak jako zatím vždy a všude, jsme se s tím vypořádali a rozměrově náročnou výpravu inscenace 8 žen jsme tam napasovali. Ovšem zajímavější to bylo s technickým vybavením. Osvětlovací kabina byla na boku jeviště utopená asi metr pod podlahou s výhledem jen na zadní horizont a ještě hezky zespodu, takže jsem přesně viděl, co měla herečka pod sukní, každá. Bohužel jsem musel svítit víceméně po paměti, protože jsem vůbec neviděl, co vlastně vidí diváci. Jenže tohle představení svítím jen občas, takže s tou pamětí to nebylo zrovna nejlepší. A aby toho nebylo málo, tak tam na ovládání světel mají původní stmívače z roku raz dva, na které je potřeba mít asi čtyři ruce. Celé to bylo železné a bzučelo to a vydávalo i jiné podivné zvuky, docela jsem se bál, že dostanu ránu. Připadal jsem si jako v muzeu. Alespoň zvuk jsem nakonec mohl pouštět z moderního přístroje, ovšem v té podzemní kabině jsem vůbec neslyšel, co tam hraje, takže zase jen tak naslepo (respektive nahlucho) a po paměti. A to si zvukovou aparaturu jen pro nás někde půjčili, aby to vůbec šlo pouštět z jedné kabiny, protože jinak je zvuková kabina o patro výš a asi bych těžko přebíhal. Tam však mají také originální řešení zvukové techniky, kdy se jednotlivé zvukové stopy z přehrávače musejí sledovat na připojené staré televizi, protože přehrávač to zobrazit neumí.
Už nikdy nechci svítit ničím jiným. Takže doufám, že tam teď budeme hrát často, anebo si to musíme taky pořídit k nám do divadla. Ale protože se nám tam hrálo pěkně, tak asi bude platit ta první varianta. Takže, soubore Havlíčku z Neratovic, děkujeme a zase někdy příště.
|
divadylko-nadlani.cz