Zkoušky byly veselé, než se nachýlila premiéra. Foto: Martin Weiss.
|
|
Před chystanou premiérou inscenace Candide aneb Optimismus? jsem vyzpovídal režiséra představení Petra Matouška.
Co budeš mít na sobě? Není dva dny před premiérou nejvyšší čas naučit se text?
Takové a mnohé další průpovídky jsou v těchto dnech slyšet z divadelního sálu Domu kultury, kde amatérský divadelní soubor Divadýlko na dlani dokončuje novou inscenaci.
Již dnes večer budou mít první diváci možnost seznámit se s osudy pana Candida a jeho mentora Panglose, kteří cestují světem a s nadsázkou polemizují o tom, jestli je svět dobrý nebo špatný.
O hře inspirované rozpravou novověkých filosofů Voltaira a Leibnitze a jejím zkoušení jsme hovořili s principálem souboru Petrem Matouškem.
Vadí ti atmosféra, která s blížící se premiérou houstne?
Přijde ti? (smích) Jen nás trochu tlačí čas. Jak praví staré divadelní pravidlo, vždycky chybí týden. Ten týden by chyběl, i kdyby se zkoušelo tři roky. Tak to prostě je. Divadelní hru můžeme přirovnat k balvanu valenému do kopce. Dole jsou všichni plní síly, optimismu, žertuje se, v půlce síly ubývají, a pak zbývá pokořit vrchol. Stačí ještě zabrat, balvan se přehoupne přes okraj, přes nejvyšší bod a pak už se valí. My jsme tak dva metry od vrcholu.
O čem je inscenace Candide?
Je to dramatizace Voltairova textu, která vychází ze dvou dramatizací, ale také z osobní a skupinové imaginace. Voltair ve svém spisu Candide čili Optimismus z roku 1759 ji popsal jako satiru na Leibnitzovo učení o nejlepším světě. V našem podání je nejen o sporu mezi zarytými optimisty a pesimisty, ale také o manipulaci. To je pro mě také důležité téma.
Co tě vedlo k jejímu výběru?
Dostala se mi do ruky dramatizace Kateřiny Fixové, dramaturgyně příbramského divadla, a hned mě chytla. Pak jsem si přečetl celého Voltairova Candida a ten mě chytl ještě víc. Jako poslední jsem vlastně četl první dramatizaci Anebdivadla z počátku osmdesátých let.
Po Napoleonovi s rolničkami se jedná o podobnou látku. V čem se liší?
Podoba je podle mého jen zdánlivá. Matěj poctivý je bystřejší a brzy prohlédne systém a dokonce stane na jeho vrcholu, a vlastně morálně vítězí, získá svou lásku. Matějovo podivínství je právě v jeho poctivosti. Candid je na tom jako my. Zatímco prožívá strašlivé útrapy, ústrky a problémy, je stále přesvědčen, že vše je, jak má být. Tak mu to stále opakuje také jeho učitel Panglos.
Candidovi předcházeli Muži ve zbrani. Jak se ti pracuje s třetinovým obsazením?
Dobře. Zajímavější by bylo zeptat se třetinového obsazení, jak se mu pracuje se mnou.
A jak probíhalo zkoušení?
Rychle. I když jsme Candida zkoušeli od loňska a plánovali jeho premiéru na letošní červenec a Léto na dlani, díky úpravám textu, dodělávkám na Mužích a také díky dalším divadelním aktivitám jsme začali zkoušet pořádně teprve na konci srpna. Takže dva měsíce. Z původních osmi lidí, kteří ve hře účinkovali na začátku, nás nakonec zbylo šest. Každý si přibral několik postav. Ale jinak myslím, že se vymyslelo a užilo spoustu legrace
Byl to spíš dril nebo hra?
I dril je hra. Ne, vážně. Hra to může být po jistou dobu. Pak se to musí usadit do konečného tvaru.
Lze říct, jaký jevištní útvar Candide bude?
Filosofický kabaret? Hravé divadlo?
Ve hře se i zpívá. Má Divadýlko našlápnuto na muzikál?
Proboha to snad ne. I když. Mně by se to líbilo, ale divákům asi ne. Co se týče hudebních schopností souboru, až na čestné výjimky, jsou mizivé.
Jak podle tebe hru přijmou diváci?
Doufám, že si ke Candidovi najdou cestu. Není to pohádka. Ale jinak by si tam snad každý mohl něco najít. Uvidíme.
Už máš v hlavě nějaký nový kus?
Wilder. Příliš dlouhý Štědrý večer.
|
divadylko-nadlani.cz