Gena Rowlands v Cassavetesově snímku Premiéra.
|
|
Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nalézt nějaké téma, které by bylo relevantní ke hrám Divadýlka, jež jsou v nejbližší době na programu, se mi nepodařilo. Jelikož je ale v plném proudu zkouškové období a já jsem pilný student, narazil jsem při „nakoukávání“ filmů ke zkoušce z dějin světového filmu na snímek, který mě nejen zaujal, ale také bezvýhradně strhnul.
Ne nadarmo se říká zlatá šedesátá. V Československu vznikaly výrazné snímky generace klasiků a světově uznávaná díla Nové vlny ovlivněná novou vlnou francouzskou, v Polsku probíhalo tzv. kino morálního neklidu a ani další země nezůstaly pozadu. Dokonce i Spojené státy americké pod tlakem krize studiového systému opustily zavedený styl a s nástupem „Nového Hollywoodu“ umožnily nástup nové generace „filmařských spratků“, mezi které patří např. Spielberg, Coppola, Lucas, Altman nebo Allen.
Tento pojem zaštiťuje autory z různých poměrů (studenti filmových škol, kritici, cinefilové, intelektuálové i příznivci alternativní kultury), kteří se hojně inspirovali v evropském uměleckém filmu a kteří jeho postupy vynalézavě zkombinovali s klasickou tvorbou Hollywoodu (či s tvorbou tzv. Svatého lesa, jste-li příznivci sira Pratchetta). Mezi nimi, ačkoliv jaksi mimo Hollywoodské pozlátko, stojí také John Cassavetes (1929-1989), herec vyznávající Stanislavského metodu, jenž udělal kariéru na divadelních prknech, v televizi i ve filmu.
Právě Cassavetes je autorem snímku, ke kterému se tak obšírně dostávám. Jeho Premiéra stojí stejně jako jeho filmy z 60. let na realismu nejhrubšího zrna a na poloimprovizovaných hereckých výkonech. Film sleduje psychický stav herečky Myrtle Gordonové (Gena Rowlands), která ačkoliv je stále ve formě, začíná pociťovat stáří a z něj plynoucí osobní i profesní nejistotu. Po odehrání testovacího představení před newyorkským turné je Myrtle svědkem nehody, při níž přijde o život její mladá fanynka. Dívka se začne herečce v halucinacích znovu zjevovat, přičemž tematizuje její mladickou nejistotu, profesní dilemata a neschopnost přijmout stáří. Teprve jejím zničením se herečka může osvobodit.
Film pracuje s celou řadou motivů: herectví jako smysl života, osobní život vs. kariéra, přijetí stáří, postava vs. herec a mnohé další. Z této řady otázek a prvků skládá Cassavetes společně s Rowlandsovou velmi plastický a sugestivní obraz ženy týrané vlastními vnitřními démony, jejíž schopnost korigovat hranice mezi skutečným životem a existencí divadelní postavy bere zasvé.
Závěr filmu, kdy Myrtle dorazí s obrovským zpožděním na newyorkskou premiéru do divadla naplněného stovkami netrpělivých diváků z lepší společnosti a v alkoholovém opojení silnějším než zažívá červ naložený v lahvi tequily, patří k jednomu z nezapomenutelných filmových zážitků. A pokud jste alespoň minimálně seznámeni se zákulisním chodem divadla, bude váš zážitek ještě umocněn. Jen se zkuste na okamžik vžít do pozice režiséra (zahrál si ho režisér filmu Cassavetes), který nalezne svou první umělkyni tak zničenou, že se neudrží sama na nahou, natož aby se převlékla bez pomoci do kostýmu, a přesto ji vystrčí na jeviště, protože jeho budoucí existence závisí na výsledku tohoto jediného představení. Představte si tu nádheru, kdyby každá taková situace skončila životním hereckým výkonem a ne nechutným fiaskem a rozčarováním mezi diváky i kolegy. To by potom byly zkoušky.
|
divadylko-nadlani.cz