V dnešním zastavení nad obecně kulturními souvislostmi dvou letošních premiér nemohu minout téma, které je obě spojuje, totiž detektivní žánr. Kde se tento žánr objevil? Kdo jsou jeho nejslavnější představitelé? Proč patří mezi nejoblíbenější čtení, ale i filmy a divadelní hry?
Detektivka se zrodila mezi ostatními žánry až poměrně pozdě, s rozšířením zábavné literatury, jejíž vznik zase byl podmíněn větším okruhem neintelektuálního gramotného čtenářstva. Na první detektivky si tedy musíme počkat až do 19. století. Tedy pokud pomineme jakési žánrové předchůdce - jarmareční píseň a morytát. Za první literární postavu, která řeší kriminální případy metodou dedukce, i když není profesionálním detektivem, bývá obvykle vydáván Auguste Dupin, postava stvořená Edgarem Allenem Poem v povídce „Vraždy v ulici Morgue“, a právě Dupin se později stal vzorem celé řadě autorů pro jejich literární hrdiny, včetně nejproslulejšího z nich - Sherlocka Holmese, kterého snad netřeba představovat.
Koho bychom našli v galerii slavných detektivů? Hercule Poirota a slečnu Marplovou (jejich autorka Aghata Christie má mimochodem na svém kontě i zřejmě nejúspěšnější divadelní detektivku „Past na myši“), dále by do této společnosti patřili zástupci „drsné americké školy“ - soukromý detektiv Phil Marlowe a advokát Perry Mason, český vyšetřovatel vyšetřovatel poručík Borůvka, francouzský bručoun komisař Maigret, Steve Carella - policista z 87. revíru, specialista na lidskou duši otec Brown, bývalý žokej Sid Halley a mnozí další. (Vzpomenete si na jména duchovních otců těchto postav? Najdete je na konci článku, ale pozor - v jiném pořadí.)
Obě letošní premiéry mají společné i to, že žádného slavného detektiva na jeviště neuvádí. Není to nic výjimečného, s tím si už poradila řada autorů, namátkou třeba Edgar Wallace, ale klasickou detektivkou tak ani jedna z nich není. Doufám, že se budete dobře bavit i tak, protože tajemstvím obestřené zločiny zaručeně přitahují. Proč?
Příčiny popularity mohu být různé, určitě bych neopomíjel to, že slyšet o cizím neštěstí vždy potěší, ale hlavně v lidské psychice je nepochybně něco, co nás přitahuje k bizarnosti, něco proč nás fascinuje smrt, krev, temné stránky lidského chování. Zároveň toužíme po pocitech bezpečí a jistoty, kterou nám může dát důvtipný strážce zákona a navíc si s ním lámeme hlavu nad luštěním zápletky celého případu.
Literární a jiné souvislosti obou našich letošních her jsou natolik „výživné“, že se k nim mohu vracet ještě několikrát. A tak příště si posvítíme třeba na mystifikaci. Ale tentokrát máte za úkol připomenout si G. K. Chestertona, Dicka Francise, Erle Stanley Gardnera, Raymonda Chandlera, Ed McBaina, Georgese Simenona a Josefa Škvoreckého. Příjemné letní oddychové čtení přeje Radek Kotlaba.
|