Jan Kraus ve filmu Evžen mezi námi.
|
|
V období let 1978-1980 vznikal na Filmové FAMU absolventský film Petra Nýdrleho (* 1954) a Martina Vadase (* 1953) Evžen mezi námi. Původně se mělo jednat o kameramanské cvičení. Oba uvedení pánové, kteří byli tehdy studenty oboru kamera, se však rozhodli, že ukážou svým kolegům z katedry režie, jak se má moderně točit.
Vznikla celovečerní komedie, která sice nebyla jako mnoho jiných nevyhovujících filmů zavřena do trezoru, ale která si i přesto musela počkat na své uvedení až do roku 1990, neboť v době jejího vzniku vedení fakulty uvedení nepodpořilo. Režisér Nýdrle kvůli problémům, které mu film přinesl, emigroval do USA, kde založil a dosud vlastní prosperující společnost na výrobu videoklipů (např. spolupráce s Carlosem Santanou, Enyou ad.).
Evžen Les, který žije na malém městě se svou ráznou maminkou (Marie Motlová) a ušlápnutým tatínkem (Lubomír Kostelka) cítí, že musí v životě něco dokázat. Stejně jako Hloupý Honza se i on vydává do světa na zkušenou, kde překonává překážky, aby se v závěru stal králem. Evžen hledá štěstí v Praze. Seznamuje se s novým prostředím, vystřídá několik drobných zaměstnání a objeví, v jakém směru by se chtěl prosadit. Rozhodne se stát básníkem. Jeho texty jsou však slabé. Dostává radu, aby se pro začátek pokusil o písňový text. Později je požadavek specifikován. Má se pokusit o aktuální a angažovaný písňový text. Úspěch se dostaví okamžitě. Přes noc se z Evžena stane hvězda.
Evžen mezi námi je film studentský a v některých ohledech je to na něm znát. Čím je však dodnes zajímavý a svěží, je jeho přístup k tehdejší realitě a kritické oko. Některé záběry vyhlížejí až dokumentárním dojmem a z celého snímku čiší syrovost. Kamera Evžena následuje na nádražní WC, sleduje ho jako součást anonymního davu valícího se ulicemi, přičemž svým vychýlením akcentuje pocity izolace. Kritika ve spojitosti s absurdním humorem vyplývá z filmu jaksi mimoděk, ačkoliv na druhou stranu některé dobové nešvary jsou pojmenovány naprosto jasně: podpultový prodej, úplatky, triumf průměrnosti a podprůměrnosti. Nejdrsněji je zobrazen proces, který musel mladý člověk podstoupit, pokud se chtěl stát v minulé době umělcem a neměl konexe. Nýdrleho film hodně získal obsazením Jana Krause, který je také podepsán pod scénářem, do role Evžena. Kraus je v roli naprosto přesný a podobně jako v případě Švejka ani u něj nevíme, zda je prosťáčkem, který přišel náhodou ke štěstí, nebo vypočítavcem bez skrupulí, který obětuje umělecké ambice úspěchu a penězům. Závěrečný sestřih písní, jejichž text napsal Evžen již jako textařská star si nenechte ujít. Věřím, že stejně jako mně, budou i vám znít v hlavě při opakovaném poslechu ještě dlouho písně s tematikou budování a rozvoje, na které mladí zuřivě dovádějí na diskotéce: „Obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky…“ nebo óda na metro „Je tu nový svět, v podzemí se skrývá, fantastický svět, co do skal umná lidská ruka vrývá, stačí pohledět, dech se zrovna v těle tají. Ukončete nástup, dveře se zavírají!“ Sláva socialistickému realismu.
|