Jiřina Šejbalová ve filmu J. Weisse Promiňte, omyl!
|
|
Nejen divadlem živ je člověk. Potažmo divák. Martin Weiss pro Vás bude počínaje tímto článkem připravovat lahůdky ze světa filmu. Myslíme, že se máte na co těšit. Poprvé svůj hledáček zaměřil na režiséra Jiřího Weisse.
Režisér Jiří Weiss (1913-2004), tvůrce uznávaných filmů Vlčí jáma (1957) nebo Romeo, Julie a tma (1959), se v 60. letech věnoval také televizní režii. Před svou emigrací do západního Německa a posléze do USA natočil v Československu dva televizní filmy: Promiňte, omyl! a Spravedlnost pro Selvina (1968), z nichž oba vřele doporučuji nejen pro úchvatné herecké výkony, ale i originalitu zpracování a chytrou zápletku.
Děj Promiňte, omyl! je prostý – Mrs. Stevenson (Jiřina Šejbalová), postarší Newyorčanka upoutaná již 12 let na kolečkové křeslo, se celý večer pokouší dovolat svému muži do kanceláře. Kvůli chybě telefonní operátorky vyslechne rozhovor dvou mužů, kteří se chystají ten samý večer zabít na zakázku nějakou ženu. Čin má být vykonán ve čtvrt na dvanáct, až bude kolem jejího bytu projíždět nadzemka a policejní hlídka v 2nd avenue půjde jako obyčejně na pivo. Mrs. Stevenson se pokouší nejprve s pomocí operátorky, později telefonátem s policií, vraždě zabránit. Všichni jsou však laxní a schovávají se za svá pravidla a rozkazy. S ubíhajícími minutami si Mrs. Stevenson uvědomuje, že možná není jen pasivním členem dění, ale že možná i jí, v jejím prázdném bytě nedaleko 2nd avenue a železničního mostu může hrozit nebezpečí.
Film má několik velkých předností. Tou první je bezpochyby herecká kvalita Jiřiny Šejbalové, jediné herečky tohoto snímku, jež povyšuje komorní hereckou etudu na skvostné psychologické drama. Tou druhou je formální zpracování, jež se aktivně podílí na budování napětí. Zejména kamera Bedřicha Baťky (např. také Markéta Lazarová) se svými velkými detaily tváře herečky a akcentem pocitů strachu a izolace stojí za vyzdvihnutí. Podobně je tomu v případě střihu. Snímek nevyužívá jako obyčejně filmovou zkratku a tak se čas divácký rovná času diegetickému (= filmovému). Divák vtahovaný do obrazu a zvuků projíždějícího vlaku či drnčícího telefonu se děsí stejně jako Mrs. Stevenson.
Weiss ponechal děj situovaný do New Yorku, velkého anonymního města, a příběh o vraždě, které by bylo možné předejít, pokud by se lidé nestarali jen o sebe samé, tak můžeme chápat jako kritiku moderní společnosti.
|