Do stovky jen 88 - historie Divadýlka (9. díl)

26. 2. 2010 | Petr Matoušek

Kateřina Límanová a Jarda Beran jako Ona a On ve hře Rue Bonaparte 17.

Hronov se stal historií. Krásné okamžiky ve východočeském Jiráskově městečku beznadějně zmizely spolu s prázdninami kdesi za podzimně zbarvenými lesy. Prázdniny skončily. A další divadelní sezona započala. My se ovšem musíme ještě vrátit na počátek sezony minulé, kdy jsme začali zkoušet představení inspirované povídkovou knihou ŠIN IČI HOŠIHO „Někdo zaklepal“.

Povídky jsou krátké s vystavěným napětím, sarkastickým humorem - ovšem je v nich spousta japonských reálií. Půjde s tím něco udělat? Rozhodli jsme se s Radkem, že se pokusíme povídky vybrat, zdramatizovat a převést je do prostředí pro evropského diváka přijatelnějšího. Přiznávám, že jsme si nechtěli malovat oči, či si je šikmit kolíčky.

Během prázdnin jsme oba udělali svůj výběr a shodli jsem na pěti povídkách. Začali jsme je dramatizovat, vzniklo několik scénářů, verzí a modifikací jednotlivých povídek a já požádal o odborné posouzení paní Kateřinu Fixovou profesionální dramaturgyni, tehdy z divadla ABC.

Ona nám vnukla myšlenku jednoho motivu, který by celou hru provázal a ze sledu povídek by učinil příběh. Vývojem vznikly postavy současné manželské dvojice, která se do domu na Rue Bonaparte 17 stěhuje a postupně odkrývá minulost svého bytu, aniž by vlastně věděla to samé co divák - tedy, co se tam odehrávalo. Muž i žena nacházejí střípky z minulosti a přikládají jim mylné významy.

Premiéra se odehrála tradičně v rámci Léta na dlani a v desáté sezoně 2007 - 2008 jsme se připravovali na tradiční krajskou soutěžní přehlídku v Rakovníku. Mezitím se ovšem začalo zkoušet představení Pít či nepít a do „principálské rodiny“ (Petr a Simona Matoušková) se narodila malá Simonka. Nebylo to první miminko toho roku - v červnu se narodila naší herečce Jitce Urbanové také malá slečna jménem Terezka.

V měsíci listopadu jsem „nastoupil“ do Kursu praktické režie pořádaného Artamou. Musím malinko odbočit a poznamenat, že zatím jsem stále frekventantem tohoto kursu a to, co se v něm dozvídám, je velmi cenné pro naši další divadelní činnost. Škoda, že práce a další povinnosti zabránily tomu, aby se mnou čerpali stejné znalosti další kolegové. Ale zpátky do roku 2008. V březnu jsme postoupili do Rakovníka. Představení jsme odehráli na kukátkovém jevišti a to byl jeden z problémů. Dostali jsme při rozboru pořádně za uši. Poctivě musím říct, že nejvíce my dva s Radkem - za způsob dramatizace, nekvalitní dopsané díly. O to větší bylo naše překvapení, když jsme patřili k doporučeným představením. Opět nás čekal Divadelní Děčín na konci května.

Ovšem sen o postupu na Hronov se tentokrát rozplynul. Nezastírám zklamání. Ale ne snad z osobních ambicí trčet v poli amatérských divadel, ale spíš pro zážitek neuvěřitelného divadelního karnevalu, který se jmenuje Jiráskův Hronov.

Příště: A teď mi ukaž, kde je Norsko

Další články autora:

05.12.2023 VSTUPENKY JAKO DÁREK

25.11.2022 Vstupenky jako dárek

06.09.2019 Přihláška do dětského studia

26.08.2019 Recenze na Vávru

15.04.2019 Divadýlko jede do Volyně

18.03.2019 Divadýlko doporučeno na celostátní přehlídku

18.03.2019 Vávra míří do Rakovníka

03.01.2019 Jak jsme vítali Masaryka aneb Po 100 letech

05.11.2018 Premiéra Mušketýrů

08.07.2018 Všíchni jsme herci... ve Volyni uspěli

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz