Dalším zpovídaným mužem Divadýlka na dlani je duše i tělo našich webových stránek a oficiální skrblík občanského sdružení Libor Ševců, bez něhož by byl náš život o mnoho složitější. Takhle to spadne na něj a my si myjeme ruce...
Libore, už jsi se nemohl dočkat, až s Tebou také vyjde rozhovor v Kurýru, že ano?
Jistě, už se na to těším celou dobu, co Kurýr vychází. Pořád jsem si říkal, jestli na mne nezapomněli. Už jsem začal být nervózní. Tak a konečně je to tady.
Jaké je to být pokladníkem takového občanského sdružení, jakým je Divadýlko?
Předně bych chtěl zdůraznit, že je to nejdůležitější a nejodpovědnější funkce sdružení. Proto ji také vykonávám já. A jaké to je? Čtenář si udělá jistě představu sám. Peněz je málo. Někdy ještě míň. Všichni je chtějí. Všichni pořád po mně něco chtějí. Ale jinak si nemůžu stěžovat.
Je těžké sehnat na naše akce dotace? Kdo všechno nám přispívá?
Tak to je otázka spíše pro pana předsedu, to je hlavně jeho parketa. Ale těžké to zas tak není. Protože mají naše akce smysl, tak jsme vždycky dotace dostali bez větších problémů. Musíme jen hlídat, kdo a kdy vypíše příslušný dotační program. Pak správně sepsat příslušný projekt, zdůvodnit ho a včas zažádat na správném místě. Problém je spíš v tom, že dotace jsou omezené a zájemců o ně je moc. Takže pak na každého zbyde jen troška. Ale i ta troška je pro nás přímo životně důležitá. Bez dotací bychom řadu akcí vůbec nemohli pořádat a nemohli bychom ani působit v debřském divadle. Dotace dostáváme nejčastěji od města Mladá Boleslav a z fondu primátora města, dále pak od Středočeského kraje a fondu hejtmana, případně přímo z Ministerstva kultury. Ovšem kromě dotací nám významně pomáhají i soukromé firmy, které nás sponzorují nebo jinak nám pomáhají. Snad mi prominou, že je tu nebudu všechny vyjmenovávat, najdete je ale na našem webu nebo plakátech. A nesmím zapomenout ani na média, tedy noviny, rádia, televize a internetové portály. Ti zase naše aktivity zveřejňují a díky nim o nás diváci včas vědí. Všem patří velké poděkování.
Myslíš, že se nás nějak dotkne současný méně strmý růst světové ekonomiky?
Zatím si myslím, že se to nijak neprojevilo. Ale zřejmě se nás to dotkne v roce 2010. Město i kraj šetří a škrtat se zřejmě bude i v kapitolách dotací. Takže se bude rozdělovat výrazně méně peněz. Zachránit nás můžou tedy jen naši věrní diváci, kteří přijdou a zakoupenou vstupenkou přispějí na nákladný provoz divadla.
Jaký servis poskytují naše webové stránky?
Servis je trochu nadsazené slovo. Jejich úkolem je hlavně poskytnout informaci o naší činnosti, o plánovaných představeních. Diváci tam tedy najdou informace o našem repertoáru, fotografie z představení a snad i něco o hercích souboru. A pak především aktuální program divadla, kde mají možnost si zarezervovat vstupenku na konkrétní sedadlo, které si vyberou. Ti kteří si to přejí, pak můžou také dostávat náš program pravidelně do své e-mailové schránky. A pokud chtějí vyjádřit své pocity ze zhlédnutého představení, mohou nám zanechat vzkaz.
Divadýlko má nově svou stránku i na facebooku? Jak nás najdou fanoušci a co mohou čekat?
Facebook je velmi zvláštní médium. Žije si tak trochu svým vlastním životem. Je místem, kde se především můžou setkávat naši fanoušci, sdělovat si své dojmy a postřehy. A pak také šířit naši dobrou pověst mezi své přátele. A ti zase mezi své, takže nás za chvíli budou znát všichni lidé na celém světě. A ti pak přijdou k nám do divadla. Zaplatí nám vstupné a my budeme konečně v balíku. Bude to tak Jiří, ne?
A teď konečně k Tobě coby herci... jak jsi se k Divadýlku dostal?
To už je dlouhá historie. S principálem Petrem Matouškem se znám už z našich divadelních začátků v slavném ochotnickém boleslavském souboru Kolár. To bylo někdy kolem roku 1985. Znovu jsme se potkali v Městském divadle, když začínalo svou samostatnou éru. A pak si v roce 1998 Petr splnil svůj sen a založil si svoje divadlo. Oslovil mimo jiné i mě. A tak se narodilo Divadýlko na dlani. Patřím tedy k původnímu inventáři divadla.
Stále frekventované otázky: Tvoje oblíbená role a hra?
Rolí už jsem vystřídal opravdu hodně a každá mělo něco do sebe. Takže se těžko mezi nimi vybírá. Zmíním tedy aspoň Prokopa Holého ve hře Zdaleka ne tak ošklivá (uváděli jsme ji v Malých nočních hrách). To byla jedna z mála mých dramatických rolí. A musím přiznat, že mě její síla při představení vždy dostala. Teď ale žiju rolí Františka Kalouska ve hře Inventura. Ta má sice za sebou už čtvrtou reprízu, ale pořád se vyvíjí a rodí se v ní nové nápady. A to mě na ní baví.
Co Tě táhne na divadle nejvíc?
Divadlo je úžasný svět, kde člověk může zahodit své všední starosti. Může se uvolnit, odreagovat, zkrátka vyvětrat mozek. Ke všemu může být po boku příjemných a inspirujících lidí. Zažívat s nimi spoustu legrace, někdy i dobrodružství. Tobě to vysvětlovat Jiří nemusím a nezasvěcený to stejně nepochopí. Takže, kdo to chce poznat, musí si to vyzkoušet. Nebude litovat.
Kdy nám budeš konečně proplácet jídlo snědené na štacích?
Základní herecké pravidlo zní: hladový herec = dobrý herec. Takže nikdy.
Díky za rozhovor :-)
Já děkuji za tvé otázky. A doufám, že mé odpovědi projdou redakční cenzurou.
|
divadylko-nadlani.cz