Vanda Hybnerová a Jaroslav Plesl v představení Hamlet v podání Dejvického divadla pod režijní taktovkou Miroslava Krobota.
|
|
V rubrice, která Vás má upozornit na zajímavé divadelní a obecně kulturní počiny, které sice v podání našeho souboru neuvidíte, ale které přesto rozhodně stojí za pozornost, bych se dnes rád zastavil u Shakespearova Hamleta. Těm z Vás, kteří již mohli vidět na scéně našeho divadla novou hru „Pít či nepít“, nemusím vysvětlovat proč. Hamlet je jednou z postav, která se na jevišti objeví, nicméně nikoliv v hlavní roli. Poněkud netradiční pohled na události ze známého Shakespearova dramatu, jak zní jeden z možných podtitulů, neinspiroval totiž jen nás, ale Hamlet má více životů než příslovečná kočka, alespoň ve světě literatury.
Začněme tím, že i sám velký alžbětinec Shakespare tuto postavu nevytvořil, ale prostě si ji „vypůjčil“ z dánské kroniky Saxa Grammatika píšícího na přelomu 12. a 13. století. Hlavní hrdina se zde jmenuje Amlet a svou při s novým králem, který zabil jeho otce, vyřeší krvavěji a úspěšněji než jeho pozdější skorojmenovec, přežije a stane se sám králem Dánska. Podrobněji se s tímto textem můžete seznámit pod titulem „Příběh Amleta prince jutského“ například v posledním obsáhle komentovaném vydání Hilského překladu Hamleta.
Ve světě současného divadla je zřejmě nejproslulejší parafrází událostí z Hamleta prvotina britského dramatika Toma Stopparda (bude mu věnováno příští pokračování této rubriky) „Rosenkrantz a Guilderstern jsou mrtvi“. Divák už od přečtení titulu na plakátu ví, jak oba protagonisté dopadnou, tak jen čeká, jak se s touto skutečností vyrovnají oni. Celou hru se snaží přijít na to, proč právě my. „Nic špatného jsme neudělali! Nikomu jsme neublížili! Nebo snad ano?“ Mají tak mnoho společného s hrdiny absurdního dramatu či postavami Kafkových próz. V současné době můžete představení vidět na scéně Divadla v Celetné, kde je hraje Spolek Kašpar.
Na českých jevištích je jednou z nejslavnějších verzí Hamleta úprava Ivana Vyskočila, kterou hrál se svým Nedivadlem pod titulem „Haprdáns aneb Hamlet princ dánský ve zkratce čili jak tragedie přišla zkrátka“. Co prozradit o tomto představení? Že se tragedie skutečně nekoná, že se budete dobře bavit a přežije nejen Hamlet (zde domácky Hami), ale dokonce i Klaudius. Že „velké“ divadlo se dá udělat i s pár herci a skromnou výpravou a záleží jen na nápadech. Přesvědčit se můžete sami, neboť letos byl záznam tohoto představení vydán na DVD jako XVI. pokračování divadelní série v příloze časopisu Reflex.
Nejnověji se Shakespearovým dramatem nechali inspirovat Jiří Stránský a Jakub Špalek, kteří spolu napsali hru o posledních dvou měsících před tím, než TO začalo - „Claudius a Gertruda“. Dozvíte se v ní o tom, co předcházelo zavraždění otce Hamleta, co se odehrálo ve vztahu mezi Gertrudou a Claudiem, proč Hamlet je tak dlouho pryč z Dánska na studiích a proč odmítl dánskou korunu. A to vše na prknech již jednou zmíněného Divadla v Celetné v produkci Spolku Kašpar, kde můžete hru srovnat i s převážně klasickou inscenací původního Shakespearova textu.
Na závěr ještě jedno upozornění na představení Hamleta, které je v současnosti na repertoáru pražského divadla, tentokrát Dejvického divadla. Zde se hraje Shakespearův Hamlet bez historických kostýmů a rekvizit pro diváka, který text zná a chce přemýšlet o tom, co mu v něm zatím uniklo. Dovolím si ocitovat dva postřehy inscenátorů: “Co kdyby Ofelie nebyla žádná naivka? Je nezávislá, inteligentní, stále atraktivní, přitahuje muže a ví o tom. A co kdyby přízrak byl mnohem více skutečným Hamletovým otcem? Je to muž, který opravdu trpí Gertrudinou nevěrou a svému synovi se svěřuje se svou bezradností. Sedí s Hamletem vedle sebe, mlčí a pozorují noční oblohu ...”
V Dejvicích dramaturg K. F. Tománek a režisér M. Krobot připravili současného Hamleta, který není o mocenské manipulaci, o pomstě, ale předně o rodinných vztazích, tématu, které původní text jistě také obsahuje, ale ještě ho nikdo takto nečetl. Dejvický, poněkud civilní Hamlet se tak stává “hrdinou, kterého nikdo nepotřebuje”.
Jsou literární postavy, o kterých se říká, že jsou “everymany”, věčnými postavami, se kterými se může každý ztotožnit a které umožňují hledat stále nové obsahy a výklady. Hamlet je možná prototypem těchto postav. Tak hodně štěstí při srovnávání – různých inscenací i vlastních postřehů a zkušeností.
|