Do stovky jen 90 - historie Divadýlka (4. díl)

15. 8. 2008 | Petr Matoušek

Zdeněk Okleštěk hrál v Goldoniádě trojroli - Sluhu tří pánů.

Třetí sezonu jsme zahájili ve Škoda Auto Muzeu. Na kontě jsme měli tři divadelní hry - Jeden den velkokněžny, Horror a nedávno „koupený“ Žižkův meč. Také jsme v loňské sezoně zorganizovali tzv. Divadelní jubilejní podvečer. Byl to takový mini festiválek, který jsme chtěli opakovat dvakrát ročně a to na jaře a na podzim. Nehráli jsme tam sami - na velké scéně ve Škoda Muzeu si zahrál i soubor Divadla poezie. Vlastně když se tak probírám pamětí, myslím, že prvotním impulsem pro „divadelní podvečer“ byl náš drobný a též nechtěný, a tak i zcela přehlédnutý příspěvek k oslavám 80 let Městského divadla Mladá Boleslav.

Ale zpět na počátek naší třetí sezony. Na stole ležel text Vladimíra Strniska „GOLDONIÁDA“. Při jeho čtení jsem se velmi bavil. Připadal mi pro nás vhodný, vtipný, báječný. Dříve než začaly zkoušky proběhl první a dosud jediný konkurs na doplnění členů souboru. Samotný konkurs není pro naše vyprávění důležitý. Daleko podstatnější je výsledek - získali jsme pět nových členů (4 dívky - Jitka Bartošová (nyní Urbanová), Pavla Adamcová, .....?? a 1 muž Milan Novák) v různém stupni zasvěcení do divadelní praxe. Mimo konkurs ještě během října přišel Radek Novotný. A začalo se zkoušet. Pokud mám někde hledat příčiny pozdějšího neúspěchu - tak už zde. Na zkouškách již několik faktorů působilo proti naší snaze. Aniž jsme to ovšem v té době tušili. Mezi výše zmíněné faktory musíme řadit všeobecnou nezkušenost s komedií dell‘arte, která vyžaduje velmi tvořivý přístup a technické až akrobatické vybavení herců, jistou laxnost či ležérnost a nepřesnost při zkoušení, kterou jsem opomenul či nedotáhl já jako režisér hry, malou hravost a nápaditost herců na jevišti, nezkušenost poloviny souboru. Premiéra byla naplánovaná na květen na Valečov. V příjemném prostředí pod gotickým hradem v plenéru proběhlo i podle ohlasů diváků dobré představení. Další uvedení Goldoniády v rámci festivalu Léto na dlani (na nádvoří mladoboleslavského hradu a v parku na sídlišti) byla takřka euforická. Po prázdninách nastal zlom. První příznaky toho, že se děje něco podivného,
jsme zaznamenali 7. listopadu, kdy se konal druhý jubilejní divadelní podvečer v sále Kulturního střediska Svět. Představení mělo těžkou ...ehm... pozadí. Snad tady zůstala po představení ta podivná pachuť a zvolna se proti hře zvedala averse. A pak přišlo pozvání na Pojizerské hry do Dobrovice. Představení v Dobrovci bylo jedním slovem katastrofa. Nevím nakolik to postřehli diváci, ale my jsme to vnímali velmi intenzivně. Délka Goldoniády byla něco k hodině dvaceti minutám. V Dobrovici bylo představení o dvacet (!) minut delší. Někteří herci a herečky se nešli ani děkovat. Ale jak říká staré pravidlo: „Špatný herec, který nevydrží půl hodiny ostudy na jevišti“. Divadelně pro nás byla tahle zkušenost důležitá. Stejně jako když si v životě prožijete krátkou lásku, která prostě nevyjde. Navíc Goldoniáda zapůsobila jako sud se střelným prachem, co se týče vztahů v souboru. Pokud hledat někde skutečné základy současného souboru, tak je to jistě tady.

Příště: Tma a smrt na jevišti

Další články autora:

05.12.2023 VSTUPENKY JAKO DÁREK

25.11.2022 Vstupenky jako dárek

06.09.2019 Přihláška do dětského studia

26.08.2019 Recenze na Vávru

15.04.2019 Divadýlko jede do Volyně

18.03.2019 Divadýlko doporučeno na celostátní přehlídku

18.03.2019 Vávra míří do Rakovníka

03.01.2019 Jak jsme vítali Masaryka aneb Po 100 letech

05.11.2018 Premiéra Mušketýrů

08.07.2018 Všíchni jsme herci... ve Volyni uspěli

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz