Jaroslav Beran a Jan Jíše v nové hře Divadýlka na dlani Pít či nepít aneb Oč tu vlastně běží?
|
|
Poslední den festivalu Léto na dlani je za námi. A nutno podotknout, že to byl den náročný. Předcházely mu peripetie s několikerými změnami v hudební části programu, kdy jsme postupně od původně plánované Isary, došli přes slíbeného Františka Segradu k skutečně uskutečněnému recitálu Marii Hoffman. A hlavně večer přišla na řadu premiéra našeho nového představení, což nám na klidu rozhodně nepřidalo. A aby toho nebylo málo, tak jsme od brzkého rána až do odpoledních hodin inscenovali královské zásnuby Václava II. na jarmarku v Bělé pod Bezdězem.
Z Bělé jsme se jen přesunuli do Divadýlka a začali chystat závěrečný festivalový program. Ten nastartovala Maria Hoffman se svým zajímavým, hlubokým a neobvyklým hlasem. Za svého vlastního klavírního doprovodu předvedla vlastní písně, ve kterých zhudebňuje zajímavé texty i básně různých autorů. A nejsou to texty ledasjaké, rozhodně nutí diváka k zamyšlení. Ne náhodou ji kritici označují jako „zjevení na domácím hudebním nebi, které v tomto nebi nesnese sobě rovnou, ba dokonce svou kvalitou překonává i světové persóny par excelence“. Protože Maria tráví hodně času na cestách po světě, nekoncertuje příliš často. Škoda tedy, že tuto příležitost jejího vystoupení nevyužilo více diváků.
Večer se pomalu přibližoval a s ním i naše premiéra. Do poslední chvíle jsme vyčkávali s rozhodnutím, zda nám počasí dovolí hrát venku. Projasněné odpoledne se totiž k večeru začalo zatahovat. Ale předpovědi byly příznivé, tak jsme to risknuli. Také kvůli početnému diváctvu, které se přišlo na premiéru podívat. Do sálu Divadýlka by se prostě nevešli. Krátce po deváté to vypuklo. Patnáctá premiéra Divadýlka na dlani s názvem Pít či nepít aneb Oč tu vlastně běží? Jako jeden z protagonistů ji nemůžu a ani nechci hodnotit. To nechme na divácích, kteří se smáli a při děkovačce dlouho tleskali. Takže naše novinka, jejíž obsah i žánr jsme do poslední chvíle drželi v tajnosti, diváky snad bavila. Těm, kteří premiéru nestihli, mohu slíbit, že hru v nové divadelní sezóně určitě několikrát zopakujeme. První repríza se plánuje na konec září.
8. ročník letního plenérového hudebně-divadelního festivalu Léto na dlani, který si klade za cíl rozšířit kulturní nabídku v období, kdy ostatní kulturní instituce mlčí, skončil. Díky významné finanční podpoře Statutárního města Mladá Boleslav a Středočeského kraje jsme mohli na tento malý festival pozvat skutečně zajímavé a velké hosty. Mladoboleslavským divákům tak festival nabídnul v šesti dnech šest koncertů a šest divadelních představení. Hudební část, která je sice jen doplňkem festivalu, nabídla průřez žánry od vážné hudby, přes jazz, folk až k netradičním žánrům a třeba i klezmerové muzice. Navíc jsme do festivalového dění zapojili i přilehlý, téměř nevyužívaný kostel sv. Barbory. Záměrem dramaturgie hlavní části festivalu, divadelní produkce, bylo předvést komediální žánry, které k létu patří. Ale současně taková představení, která nemají jen pobavit, ale mají divákům i co říci. Podle hodnocení diváků se nám to podařilo. Na nějaké zásadní hodnocení festivalu je ještě brzo, ale už jen fakt, že do areálu Divadýlka NOVANTA na dlani v Debři nad Jizerou přivedl pětistovku diváků, což je o čtvrtinu více než loni, mluví jasně.
Děkuji všem sponzorům, partnerům a hlavně divákům za přízeň a těším se na setkání u nás v divadle. A doufám, že ne až za rok na dalším ročníku Léta na dlani. Novou sezónu otevřeme už 16. srpna bluegrasoovým Open air festivalem Saloon v modrém. V průběhu sezóny vám opět přineseme pravidelná představení domácího souboru Divadýlka na dlani, našich hostů a Saloony v modrém.
|
divadylko-nadlani.cz